Počasí nás ovlivňuje den co den, 365dní v roce, a můžeme ho jen do jisté míry odhadnout nebo předpovědět.

Charakter a geomorfologie vodních toků

2. června 2018 v 11:40 | Meteoaktuality.cz |  Zajímavosti
Navazujeme na článek o vodních tocích obecně s vymezením pojmů a jejich klasifikací. Tento článek rozšiřuje obecné pohledy na vodní toky o detailnější exkurz do rozdělení vodních toků v ČR a procesů v jejich korytech. Opět si definujeme několik málo pojmů a hlavní náplní článku budou geomorfologické procesy a vlivy ve vztahu k tokům. Krátce zmíníme i problematiku říčních sítí s vazbou na sítě ČR jako součást evropské sítě veletoků, stejně tak jako významné české vodopády na našich tocích, aneb k jakým přírodním úkazům ve spojitosti s vodními toky například v rámci letního výletu vyrazit.

Charakter českých toků a další pojmy
Na našem území lze vodní toky z hlediska oblastí rozdělit do dvou částí a to na toky Českého masivu a na toky Karpatské soustavy.

Toky Českého masivu se vyznačují malým chodem splavenin se stabilním korytem, v němž lze pozorovat změny jen z dlouhodobého hlediska. Příkladem může být říční profil Berounky.

Toky Karpatské soustavy
jsou známé naopak výrazným chodem splavenin a to nejen za vysokých průtoků a též s významným vývojem koryt toků i v krátkém čase. Jako příklad můžeme jmenovat řeku Olši, Bečvu či Morávku.

Tekoucí a stojaté vody
Tekoucí vody nazývané odborně lotické se vyznačují jednosměrným pohybem vody v korytě dle spádu a to směrem z vyšších nadmořských výšek směrem k moři. Vodu jako součást vodního toku rozdělujeme na tu, která teče korytem plus teče pod korytem a vodu tekoucí souběžně s tokem pod povrchem.

Odlišnosti tekoucích vod od stojatých:

  • Častější a větší změny hladiny vody (četnější povodně)
  • Jednosměrný pohyb vody se specifickou sedimentací
  • Menší doba retence vody v korytě (dny až týdny)
  • Většinou jde o mělké vody
  • Změna teploty od pramene o +0.7°C/100m klesající nadmořské výšky, absence teplotní stratifikace
  • Denní teplotní změna 3-6°C u drobných toků a 1°C u toků velkých
  • Břehové oblasti koryta se rychleji zahřívají i zamrzají oproti zbytku toku
  • Větší zakalenost vody
  • Větší koncentrace živin
Vodní toky můžeme dělit dle průtoku vody v jejich korytech na torrentilní, které se vyznačují větším spádem, což má za důsledek rychlejší proudění vody a tzv. peřejnatost toku. Dále je dělíme na fluviatilní, které jsou naopak pomalu tekoucí. Dále dělíme toky dle pohybu vody v nich na laminární s pohybem přímočarým, který je charakterizován proudnicí a vyjádřitelný vektorem a nebo turbulentní s prouděním do všech směrů, který je nepochybně častější. Jedná se o vířivý pohyb, který není možno vyjádřit vektorem. Je to obdobné jako u vzdušného proudění.

Co je to evorze? Jedná se o zvláštní případ proudění vody v korytě toku, který lze označit jako krouživý. V kombinaci výše uvedených druhů pohybu vody dochází ke tvorbě šroubovitého tvaru proudění vody.
Největší proudivost vody je ve střední části koryta, u břehů naopak nejnižší. Vlivem proudění vody a její erozní činnosti vznikají různé útvary, voda si razí cestu krajinou a stáčí svůj směr na základě typu podloží, kterým protéká. Voda teče vždy ve směru sklonu a typem povrchu, který snáze překoná a utvoří skrz něho koryto. Voda má ale velkou sílu a je schopná se zaříznout i do tvrdého podloží a tento povrch dále tvarovat. Existuje řada vodních toků, které protékají skrz skály a nebo přímo vtékají do skal. Po překonání skalního podloží vzniká hluboké údolí, taková najdeme například kolem Prahy, zejména co se týče Vltavy v dolní části středního toku a také co se týče dolní části dolní Sázavy. Řeka, která vtéká do skal na našem území, se nazývá trefně Punkva, od slova punkevní. Vířivá činnost vody v korytě toku = působení evorze, vytváří zajímavé útvary.

Co jsou to obří hrnce? Jedná se o hrncovité až kotlovité prohlubně v balvanech skalních útvarů nacházejících se ve vodních tocích působením vířivého pohybu vody v takovém vodním toku. Mají rozměr několik decimetrů až metrů a oválný, válcový, kuželový, kruhový či miskový tvar. Vlivem vířivé činnosti toku dochází k unášejí úlomků hornin, písku a valounů. K tomu, aby tyto hrnce vznikly jsou potřebné určité podmínky. Jedná se o geomorfologické podmínky a hydrologické poměry jako je zejména spád toku, vlastnosti tamních hornin, a dostatečný obsah vody v korytě. Za dlouho dobu tzv. vymílání dosahují tyto hrnce velkých velikostí a hloubek. Kde v ČR najdeme a můžeme obdivovat obří hrnce? V ČR jsou jich asi 3 000, nejbohatšími oblastmi s výskytem obřích hrnců v tocích jsou Podkrkonoší (údolí Jizery, Kamenice) a samotné Krkonoše (Mumlava u Harrachova, Pilařovo údolí a dále Labe v Labské soutěsce). Z hlediska Šumavy a okolí se jedná o Vydru, Křemelnou a Vltavu u Lipna. dále je najdeme v Divoké Orlici u Zemské brány. Nejvíce vyvinutí jsou na severu Čech a to přesněji na Jizeře, na Labi v Labské soutěsce, na Klínovém a Kotelském potoce a v Úpě či již zmíněné Mumlavě.

Geomorfologické typy a vlastnosti vodních toků

Fluviální geomorfologie se zabývá tvary koryt vodních toků a podmínkami, které tato koryta ovlivňují. Tato dílčí věda zabývající se morfologií jako jednou z hydrogeologických disciplín rozděluje vodní toky dle kritéria typu koryta na přímé, divočící, stabilně větvené a meandrující.
Přímé toky jsou většinou horskými toky a veškeré ostatní mající velký sklon, v jejichž korytech teče voda rychle nejkratší cestou po směru sklonu a nevytváří žádné záhyby a meandry. Jedná se z hlediska jiného, v minulém článku uvedeného, dělení dle velikosti toku, vodnosti a dalších kritérií a o horské potoky a bystřiny. Tyto vodní toky mají mělká koryta s kamenitým dnem či s výskytem hrubého štěrku a menších kamínků, které většinou vyčnívají nad vodní hladinou a to zejména v teplé části roku za nižších průtoků. Toky divočící mají také mělká koryta. Ta jsou rozložena do širší sítě pramenů. Z pohledu našeho území takových toků mnoho nenajdeme, pokud se objevují, tak v podhorských oblastech. Toky meandrující mají mírné sklony s malou schopností průřezu koryta a tečení přímo, proto vznikají meandry a to vymíláním jednoho břehu a sedimentací druhého, který se zanáší a zvětšuje, druhý naopak zaniká působením eroze.

Co je to meandr a zákruta? Říční meandr a zákruta mají velice obdobné až shodné rysy, ale dle terminologického hlediska je pro odlišení používáno kritérium středového úhlu oblouku takové zákruty, který musí přesáhnout 180°.
Příkladem meandrujícího toku v ČR je horní Vltava, naopak dolní Morava, Polabí či Lužnice. Co se týče stabilně větvených toků, tak se jedná opět jako u divočících toků rozdělení do více pramenů či ramen jen se stabilním větvením. Mezi rameny nedochází ke vzniku štěrkových lavic, ale vznikají tam větší trvalé ostrovní oblasti. Tok se takto může větvit v několik ramen, které tečou samostatně i několik kilometrů než dojde opět k jejich spojení. Příkladem jsou zejména nížinné potoky, říčky nebo řeky.

Tvar toku je závislý zejména na:

  • Spádu (sklonu) koryta
  • Typ podloží
  • Hydrologické poměry v toku (maximum a minimum průtoku, průměrný průtok atd.)
  • Rozdělení rychlosti toku v profilu
Na základě uvedených vlivů se mění podélný a příčný profil koryta toku. V nížinách je povrch většinou tvořen jemnými sedimenty, které voda snadno překoná, prorazí a dochází tak ke tvorbě zákrut v podobě meandrů. Podloží je zde většinou hlinité, případně písčité (typicky Polabí) a nebo jílové. Tvorbou meandrů dochází k prodloužení délky toku, snížení rychlosti proudění vody jím (proto napřimování koryt vodních toků, které se významně rozmohlo v průběhu 20. století, vede jen ke zvýšení rizika častějších rozlivů vody při jen o něco vyšších průtocích v takto upravených korytech toků a ke vzniku povodní).

Meandr volný vzniká na rovinatých sedimentech v okolí toku a meandr zaklesnutý, jak název napovídá, se zařezává do tvrdšího podloží v podobě hornin. Při boční evorzi při vzniku zaklesnutého meandru dochází ke tvorbě pahorku. V samotném meandru se jedná o dva typy břehů a to břeh konvexní v překladu vypuklý, málo obrušovaný prouděním vody s možností zachycování sedimentů a břeh konkávní nebo-li vypuklý s opačnými vlastnostmi, tedy s narážením proudu vody a vymíláním tohoto břehu, kdy voda z něho naopak sedimenty odnáší. Součástí meandru jsou také proudnice a jesep. Zákruty meandru jsou posouvání prouděním po směru toku a území uvnitř meandru se zmenšuje. V některých případech může dojít k takovému sevření meandru, že v nejužších místech jeho ostruh (šíjí) dojde k protržení a vzniká nové koryto toku. Postupným dalším usazováním sedimentů dochází k zanášení meandru a koryto je od něho odděleno, čímž vzniká slepé rameno tzv. přírodním způsobem vedle vzniku ramene v důsledku antropogenní činnosti v podobě úpravy koryta. Tato ramena následně zarůstají vegetací, dochází k jejich dalšímu zanášení sedimenty a vzniknout z nich mohou mokřady.

Co je to říční pirátství? Nazývané též jako pirátství vodních toků, je působení zpětné eroze vodního toku vlivem níž je protnuta rozvodnice. Následně je odváděna voda sousedního toku do toku druhého. Jedná se o jakýsi boj o rozvodí. Pokud dojde k silné erozní činnosti toku, lze říci, že daný pramen postupuje erozí až prorazí do působiště jiného pramene, který nemá tak silnou erozní činnost a odebírá mu vodu. Zjednodušeně řečeno je to přesun pramene toku, který se koná většinou směrem do vyšších nadmořských výšek. Dojde pak k výrazné změně směru toku, kterou označujeme jako náčepní loket. Tok jehož zdroji (pramenu) je voda odebrána do jiného toku zanikne. Jeho pramen se posunul níže. K tomuto jevu může dojít i v důsledku posunu podloží či sesuvem půdy. Příkladem výskytu tohoto jevu, který měl za důsledek změnu směru toku, je na našem území řeka Chrudimka.

Co je to bifurkace? Je součástí říčního pirátství a jedná se o místa s velkým množstvím sedimentů, ve kterých může dojít ke tvorbě pevné překážky v korytě daného toku. Přehrazením toku tímto způsobem, jinými slovy omezením průtočnosti koryta toku, dochází k jeho rozlévání a větvení na další koryta. Tímto způsobem může voda přetékat do jiného toku, který se nachází poblíž. Příkladem tohoto jevu v ČR je bifurkace Doubravy a Sázavy, kde přetéká část vody z Doubravy mezi Malým Velkým Dářkem, dále Schwarzenberský kanál, který odvádí vody jednoho z přítoků Studené Vltavy z území ČR a to do Rakouska, do řeky Grosse Mühl.

Oba dva výše popsané jevy mohou být zapříčiněny i lidskou činností. Stavební práce s výkopy a větším zásahem do podzemí jsou častým důvodem přesunu pramenů, které v určitém místě zanikají a objevují se v jiném místě. Daný tok napájený převedeným pramenem zaniká a přesouvá se do jiného povodí. I druhý případ spojování různých povodí může být zapříčiněn lidskými zásahy do vodních toků v podobě stavby hrází a jiného snížení průtočnosti koryta určitého toku.
V článku byly objasněny základní pojmy související se změnami a typy koryt vodních toků, částečně byla probrána erozní činnost vodních toků. O té dalších činnostech vodních toků bude řeč mimo jiné v následujícím navazujícím článku.

Doporučená a použitá literatura: Němec, J. Kopp, J. a kol. Voda v ČR, 2006
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
Němec, J. Kopp, J. Drobné vodní toky v ČR, 2014
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Meteo Aktuality - aneb vše o počasí

> Webová stránka MA (články, aktuality, další aplikace jako například radar, detekce blesků ČHMÚ, diskuzní fórum a další)

http://meteoaktuality.cz


> FCB stránka MA (aktuality z dění v počasí a všeobecně)

http://facebook.com/pocasi.aktuality

> Twitter profil (propojen s Facebookem)

https://twitter.com/meteoaktuality

> Google+ stránka (nejdůležitější aktuality a zajíamvosti)

Google+ MA

> Blog MA (nově založený pro psaní zajímavostí z meteopraxe i teorie, pro informace zde na Blog.cz, jste právě zde!)

> TV video kanál MA (videa o počasí, vše zajímavé i důležité v jeho dění)

http://www.youtube.com/user/MeteoaktualityTV?feature=mhee