Počasí nás ovlivňuje den co den, 365dní v roce, a můžeme ho jen do jisté míry odhadnout nebo předpovědět.

Jezera, mokřady a vodní ekosystémy

30. května 2018 v 9:00 | Meteoaktuality.cz |  Zajímavosti
Minulý článek byl zaměřen na vodu do jisté míry skrytou, které není obecně věnována taková pozornost, přestože je velmi důležitá a přestože je jí z hlediska kapalné sladké vody na Zemi nejvíce. Řeč byla o vodě podzemní běžné i podzemní mineralizované s léčebnými účinky. V tomto článku se vraťme k vodě na povrchu, ale nikoli k tekoucí vodě, ale k retenci vody. Jezera a mokřady jsou stojaté vody, o nichž bude v tomto článku řeč. Též se zmíníme v jeho závěru o vodní fauně a flóře a fungování vodního ekosystému obecně, tj. nejen ve vztahu ke stojatým vodám, ale zejména vzhledem k těm tekoucím. Probrán bude mimo jiné vznik jezer a mokřadů a jejich třídění či ekologický význam.

Co je to jezero, jakou má definici? Nejprve je nutné objasnit některé pojmy, aneb o čem vlastně bude řeč. Jezero definujeme jako přírodní sníženinu na zemském povrchu oproti okolí, která je dočasně nebo trvale vyplněna vodou. Hlavní odlišnost od nádrží a rybníků, o nichž bude řeč v dalším odborném článku, je následující. Jezero jednoduchým způsobem nelze vypustit a neexistuje zde bezprostřední spojení s mořem. Z legislativního pohledu je ovšem za jezero považována každá vodní plocha, tedy i rybník a nádrž. Avšak dle geografické a hydrologické terminologie nesprávně a je nutné jezera odlišovat. Nicméně žádné přírodní jezero na našem území nesplňuje podmínku minimální rozlohy větší než 0.5km2, aby mohlo být definováno jako tento vodní útvar.

Nyní stručně a přehledně rozlišovací znaky jezer:

  • Přírodní sníženina s přechodným nebo trvalým výskytem vody
  • Absence jednoduché vypustitelnosti vody
  • Absence bezprostředního spojení s mořem (např. vodním tokem)
  • Povrchové vlnění neovlivňuje jejich dno*
  • V oblasti největších hloubek se nenachází vegetace*
* Vymezení v užším slova smyslu, z hlediska našeho území není aplikováno.
Co jsou to mokřady? Podobají se jezerům, též splňují podmínky absence jednoduché vypustitelnosti a podoby sníženiny s výskytem vody, avšak oproti jezerům pouze přechodným a jsou součástí vodních ekosystémů. Nacházejí se blízko řek a potoků, v oblastech pramenišť či v zónách rybníků a jezer. Jedná se o různá rašeliniště, mokřady v nivách toků a opuštěné mělké zóny rybníků.

Nyní stručně a přehledně rozlišovací znaky mokřadů:

  • Výskyt vodní hladiny blízko povrchu či mírná zaplavenost takového území
  • Vyskytují se v nivách řek či potoků, zónách jezer a rybníků, v oblasti pramenišť s nedostatečným odtokem či v horách s bohatými srážkami
  • Jsou to přírodní sníženiny s přechodným výskytem vody s výskytem ekosystémů
Jezera i mokřady plní velice důležité a nezastupitelné role v přírodě:
1. Ekologicky udržují krajinu stabilní
2. Jsou důležitými biotopy zvyšujícími biodiverzitu území
3. Zadržují vodu v krajině
4. Většina z nich jsou přírodními rezervacemi (PR) či národními přírodními památkami (NPP) a poskytuje se jim tedy ochrana

Dělení jezer dle jejich vzniku
Jezera můžeme dělit dle jejich výskytu, situace a dle činnosti. Dělíme je na:

  • Jezera organogenní
  • Jezera krasová
  • Jezera rašelinná
  • Jezera slatinná
  • Jezera antropogenní
Organogenní jezera vznikají zadržení vody ze srážkové činnosti či vody podzemní ve sníženinách, kde hraje roli také rašelinná a slatinná činnost. Dle tohoto aspektu rozlišujeme mezi rašelinnými jezery, která vznikají jak název napovídá uvnitř rašelinišť (u nás například oblast Jizerky nebo šumavská rašeliniště) a tam dochází k zadržení srážkové vody. Ta se stává postupně součástí produktů z procesu rašelinění. Je zde četný výskyt humusu, který barví vodu do rezava či červena. slatinná jezera jsou typická pro nižší nadmořské výšky v opuštěných říčních ramenech nebo u vývěrů podzemních vod. Tato voda je bohatší na živiny i minerály.

Krasová jezera vznikají na dnech propastí ve velkých hloubkách pod okolním terénem.

Antropogenní jezera vznikla následkem lidské činnosti, přesněji po těžbě surovin. V případě ostatních nádrží, které jsou vytvořeny lidskou činností uměle (rybníky, nádrže, jezy se vzdutím hladiny) nelze takto vzniklá jezera jednoduše vypustit a proto se tyto nádrže vytvořené uměle řadí do kategorie jezer. O těchto jezerech se příliš nehovoří, avšak mají vysoce kvalitní vodu a ta by mohla být využita například pro rekreaci nebo vodohospodářským účelům. V souvislosti s takto vzniklými jezery dochází ke tvorbě významných biotopů, která jezírka byla u nás prohlášena za přírodní památky.

Jezera a mokřady v ČR
Na základě výše uvedeného třídění jezer se podíváme na to, kde která z těchto jezer najdeme na našem území. Často veřejnost o tom, že se taková jezera na našem území nacházejí neví. V některých oblastech jich nalezneme dokonce celou řadu.

Nejvíce organogenních jezer (zahrnují slatinná a rašelinná jezera) se nachází v Modravských slatích na Šumavě a to asi 200. U Borových Lad se nachází největší takovéto jezero a to s plochou kolem 1.3ha. Příkladem přímo slatinných jezer mohou být zanikající meandry na Labi a Dyji a jezírka u vývěrů minerálních vod u Františkových Lázní. Speciální jsou rašelinné a slatinné tůňky na potocích, například Na Kačíně.

Typickým příkladem krasových jezer u nás jsou ta v propasti Macocha, kde se do podzemí ztrácí řeka Punkva. Dvě menší jezírka tohoto typu se nachází právě v této oblasti v hloubce až 138m pod povrchem okolního terénu. Další jezírko najdeme v Hranické propasti, které není rozsáhlé, ale je hluboké a to až 205m dle posledních měření. V jezeru se nachází uhličitá minerální voda, jejíž teplota činí stabilních 15°C a to vlivem vývěrů kyselek v údolí Bečvy.

Antropogenní jezera, kde došlo již k prohlášení za přírodní památku, najdeme u nás na Chomutovsku a v okolí Moravičan. (PP Chomutovské jezero, PP Moravičanské jezero) Dále v podobě menších ploch je to Lom Chlum, Žermanický lom, Božkovské jezírko a další.

Jak již bylo řečeno, mokřady najdeme v oblastech rašelinišť, v mělkých zónách rybníků a v opuštěných rybničních soustavách nebi v nivách toků. V případě rašelinišť je nutné opět zmínit Šumavská rašeliniště, dále Krkonošská a Třeboňská rašeliniště s tím, že největší výměru mají Šumavská rašeliniště a nejmenší Krkonošská. V případě zón rybníků najdeme mokřady v oblasti Třeboňských rybníků a to nejčetněji, dále se objevují na Českolipsku a u Lednických rybníků. V případě mokřadů v oblasti niv vodních toků najdeme mokřady zejména na dolním toku Dyje, dále v Litovelském Pomoraví a v Poodří.

Nyní se samostatně zmiňme o přírodních jezerech vzniklých sesuvem materiálu. Takové jezero vznikne sesuvem materiálu ze svahu do vodního toku v údolí, který je tím přehrazen. Sesuv může být vyvolán a nejčastěji tomu tak je podmáčením podloží vlivem intenzivních srážek. Poslední přírodní jezero u nás takto vzniklo v povodí Střely na Plzeňsku, kdy byly výše uvedeným důsledkem sesuvu půdy přehrazen tok Mladotického potoka. Za přírodní hrází se utvořila jezero v údolí přehrazené délky asi 300m. Stalo se tak roku 1872 po mimořádných srážkách a povodních. Hloubka jezera se ovšem během následujících let zmenšila až na polovinu intenzivním zanášením jezera. Na počátku 21. století již byla jeho hloubka méně než poloviční oproti hloubce původní, došlo ale také ke zmenšení jeho plochy. Toto místo je dnes chráněno jako přírodní památka.

Ekosystémy tekoucích vod
Oblasti s výskytem vody tvoří bohaté ekosystémy s velkých množstvím různých prvků, mezi kterými jsou pevné a komplikované vazby. Jednoduše řečeno se v nich vyskytuje mnoho druhů rostlinstva a živočišstva, které tvoří dohromady potravní řetězec od pouhých živin tvořících se ve vodě vlivem chemických a biologických reakcí až po dravé ryby na vrcholu řetězce. Většina živočichů, která ve vodách žije není vůbec přizpůsobena k životu bez vody a vedle nich najdeme ve vodách i obojživelníky, kteří mohou sice žít i mimo vodu, ale nikoli dlouho a vodu ke svému životu často potřebují. Jiný ekosystém panuje v tekoucích vodách a jiný ve stojatých. Co se týče ekosystému tekoucích vod, tak ten je neuzavřený se stálým přísunem živin přítokem vody a nebo naopak jejich opětovnou ztrátou odtokem vody. Specifické pro tyto oblasti vod je také stálý směr proudu vody. Každý tok je jedinečný svým spádem koryta, podložím či teplotou vody. Živé organismy v takových vodách jsou přizpůsobeny podmínkám, které daný tok nabízí. Lidé ovšem tyto toky mění dle svých preferencí a do ekosystémů tak výrazně zasahují. O tom bude podrobněji pojednáno v tématice úprav toků. Poměry v toku ovlivňuje člověk i odběry vody pro různé účely. Bez návratu vodu by to nešlo, proto se použitá a tzv. odpadní voda do toků vrací. Nikdy ovšem není (nehledě na hrubě nedostatečné čištění) zbavena všech látek do ní přidaných a které se v ní při odběru nevyskytovaly. Tím je ovlivňován ekosystém daného toku. Voda v toku má samočistící schopnost na základě složitých procesů v toku, ale vzhledem k tomu, že v poslední době se podíl vypouštěné odpadní vody zvětšil, tak není možné aby tok veškeré nežádoucí látky obsažené ve vypouštěné vodě odstranil. Do určité míry je ve vodě navrácena tzv. ekologická rovnováha a nežádoucí látky jsou z vody zcela odstraněny.

V tocích dochází k velkým přesunů. Pokud nyní necháme stranou přesun materiálu v toků v důsledku eroze, tak tokem se snadno přesouvají živočichové a to ve směru proudění vody i proti směru jejího proudění a rostliny pak ve směru proudu toku, kdy jsou jejich semena proudem vody unášela a rostlina se tak dostane například na druhý konec toku. Zajisté musejí být pro její výskyt v daném místě příznivé podmínky a to jak v korytě daného toku, tak podmínky klimatické.

Ekosystémy stojatých vod
Výměna látek s okolím je většinou v těchto vodách omezená a tak jsou tyto oblasti vod považovány za uzavřený ekosystém. Dle různých cirkulací se v nich voda pohybuje různými směry, avšak omezeně a pomaleji. Do stojatých vod a to zejména větších jezer a rybníků má na ekosystém mnohem větší význam. živiny nejsou na dně, ale ve volné vodě v podobě planktonu.

Co je to niva? Jinými slovy údolní niva je bezprostřední okolí toku, které je ovlivněno jeho hydrogeologickými poměry jako jsou záplavy či výše podzemní vody. Je charakteristická tvorbou terénu a výskytem specifickým spektrem rostlinných společenstev jako jsou například doprovodné břehové porosty nebo celé lužní lesy. Nivy u nás zabírají asi 2.2% rozlohy, tedy 175 000 ha. Do 20. století byly nivy zastavovány výjimečně, v poslední době naopak masivně. Lidé se začali stěhovat do okolí vodních toků s vyšší mobilitou a pokrokem techniky. Nicméně dobrý nápad to nebyl, což dokázaly povodně na přelomu 20. a 21. století, nejvíce v období let 1997 až 2002. V nejnovější době to vypadá, že se trend zástavby údolních niv alespoň zmírnil.

Co je to eutrofizace? Jedná se o postup vedoucí k obohacování vody a půdy živinami, zejména dusičnany a fosfáty. V takto na živiny bohatých vodách mohou růst zelené rostliny. V rámci zemědělství dochází ke zvyšování trofie pro dosažení větších výnosů ze zemědělské činnosti. Zdrojem eutrofizace jsou komunální odpadní vody vytékající z čistíren, kdy nadbytek živin v toku může způsobit nadměrnou trofii. Rychlá, antropogenní, eutrofie končí intenzivním rozvojem drobných rostlin - čas a sinic.

Co je to habitat? Je prostředí, které podmínkami vyhovuje určitému druhu organismů. Udáván je v jednotkách plochy hladiny na jednotku délky toku = v metrech čtverečních na 100 metrů délky toku. Určení minimálního průtoku ve vodním toku závisí mimo jiné také na podmínkách daného habitatu, pro který je nutné udržovat v toku dostatečné množství vody, které je závislé na množství jejího přítoku, tedy průtoku. Pro habitat je též důležitý tvar koryta a jeho celkovou strukturu v podobě podemletých břehů, tvořících různá zákoutí, otvorů, výskyt kamenů a podobně. Důležitá je zde rychlost proudění vody v korytu. Každý druh ryb ale potřebuje speciální podmínky pro život v daném vodním toku a proto se ryby zdržuje v oblastech, kde mají zajištěny nejvhodnější podmínky k životu. Nelze tedy zásadním způsobem zasahovat do setrvalého stavu ve vodních tocích, kde nesmí hladina či průtok poklesnout pod stanovenou úroveň v důsledku mechanické manipulace. Jinou situací je sucho, kdy nelze zajistit minimální průtok. S touto situací se řada menších toků potýkala v loňském létě nebo v létě 2003. I proto jsou na důležitých tocích vybudovány vodní přehrady, na menších existuje řada rybníků či malých nádrží, dále také jezů a stupňů. V případě jezů a stupňů nelze zajistit minimální průtok, ani průtok jinak významněji regulovat. Lze ovšem zajistit vzdutí hladiny, když oproti nádržím v relativně dosti malé zdrži.

Co je to jezová zdrž? Jedná se o úsek vodního toku od stavidla, přehrady či jezu kde je přehrazen a hladina vody v něm je vzduta až po konec tohoto vzdutí či případně další jez nebo stupeň, od něhož následuje další jezová zdrž.

Potravní řetězec
Jedná se o sled organismů, od jednoduchých organismů nacházejících se na počátku řetězce v dané oblasti zatopené vodou (jezero, rybník, nádrž, tok atd.) například v podobě bakterií a živin až po zástupce na vrcholu takového řetězce = potravní pyramida v podobě lovící zvěře, například vydry říční. V pyramidě se nacházejí různé stupně či články. Takové stupně v pyramidě tvoří organismy se shodnými nebo podobnými nároky na potravu a využívají tak stejné zdroje potravy. Jedná se například o zelené rostliny schopné fotosyntézy, živočichové býložravci, živočichové živící se býložravci a naopak živočichové masožravci. Vzájemným spojením vytvoří trofii, resp. trofickou strukturu společenstva.
V článku byly podrobně vyloženy jezera a mokřady ve vztahu k zařazení do povrchových vodních ploch, dále byla provedena jejich klasifikace a popsán výskyt v ČR. Ve druhé části článku bylo pamatováno na ekosystémy dle dělení na ekosystémy stojatých vod a vod tekoucích se specifiky těchto oblastí z hlediska výskytu rostlinstva a živočišstva. V souvislosti s touto problematikou jsou objasněny některé důležité související pojmy. V závěru článku je krátká zmínka o základech potravního chodu ve vodách. A na článek navazují další, poskytující podrobné informace o výskytu vody v dalších oblastech na povrchu zemském.

Doporučená a použitá literatura: Němec, J. Kopp, J. a kol. Voda v ČR, 2006
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Meteo Aktuality - aneb vše o počasí

> Webová stránka MA (články, aktuality, další aplikace jako například radar, detekce blesků ČHMÚ, diskuzní fórum a další)

http://meteoaktuality.cz


> FCB stránka MA (aktuality z dění v počasí a všeobecně)

http://facebook.com/pocasi.aktuality

> Twitter profil (propojen s Facebookem)

https://twitter.com/meteoaktuality

> Google+ stránka (nejdůležitější aktuality a zajíamvosti)

Google+ MA

> Blog MA (nově založený pro psaní zajímavostí z meteopraxe i teorie, pro informace zde na Blog.cz, jste právě zde!)

> TV video kanál MA (videa o počasí, vše zajímavé i důležité v jeho dění)

http://www.youtube.com/user/MeteoaktualityTV?feature=mhee