Článek začneme výkladem základních pojmů, nezbytných pro pochopení podstaty tvorby, rozpadu, změn a průběhu počasí týkající se front.
Co je to vlastně fronta? I když to bylo už jistě řečeno v některých minulých článcích, tak neškodí základní pojmy opakovat. Fronta je rozhraním mezi fyzikálně odlišnými vzduchovými hmotami (co jsou vzduchové hmoty bylo řečeno v minulém článku včetně jejich klasifikace) a jedná se pouze o pomyslnou čáru, kde dochází ke střídání vzduchových hmot. Například se může jednat o ústup teplé a nástup studené vzduchové hmoty, důležitá jen ovšem definice, alespoň základní, vzduchových hmot. (odkazujeme plně na článek minulý s názvem "Vzduchové hmoty a povětrnostní podmínky v nich" s označením 21)
Pokud je tedy řečeno fronta nebo frontální vlna je to totéž, pokud slyšíte či čtete frontální rozhraní, jedná také o vlnu. Frontálními rozhraními jsou zpravidla označován rozsáhlé fronty, které od sebe striktně oddělují jednotlivé odlišné vzduchové hmoty. Pokud je řečeno frontální systém, už se jedná o více front, takže v kontextu jedné fronty se nejedná o správný termín. Frontální systém je soubor frontálních vln vztahujících se (patřících) k jedné tlakové níž- cykloně. Jedná se o teplé, studené a případně okluzní fronty, které vznikají spojením dvou základních typů front. Pokud nazveme frontu jako čáru fronty, jedná se o nejlepší termín, který vystihuje situaci nejlépe. Obecně je však používán jednodušší zkrácený termín fronta, kdy se míní právě pomyslná frontální čára, oddělující čára.
Teplou frontou zakreslujeme vždy červenou barvou jako čáru s půlkruhy. Studenou frontu zakreslujeme vždy tmavě modrou barvou jako čáru s trojúhelníčky. Okluzní frontu zakreslujeme vždy tmavě růžově jako čáru s půlkruhy plus trojúhelníky jako vyjádření kombinace předchozích dvou druhů front s tím, že studená fronta postupuje vždy rychleji a tím pádem vždy někde (v nějaké lokalitě) dostihne teplou frontu a spojí se s ní, okluduje. Toto místo nazýváme okluzním bodem. Okluzní fronta má poté buď charakter teplé fronty a to v případech, kdy je vzduch za frontou teplejší než před původní teplou frontou a nebo má charakter fronty studené a to když je vzduch za frontou chladnější než byl před původní teplou frontou. Správně nazýváme tyto fronty jako okluzní fronta charakteru teplé nebo studené fronty.
Zkratky: TF = teplá fronta, SF = studená fronta, OF = okluzní fronta (OFT = okluzní fronta charakteru TF a OFS = okluzní fronta charakteru SF)
Co je to frontogeneze a frontolýza? Další poměrně důležité pojmy. Jejich výklad není těžký. Frontogeneze je souhrnný název pro podmínky vhodné pro genezi frontálních vln, jinými slovy pro jejich vývoj. Frontolýza je souhrnný název pro podmínky naopak nevhodné pro genezi frontálních vln, jinými slovy jedná se o podmínky podněcující rozpad front.
Dvě rozdílné vzduchové hmoty jsou sice většinou ohraničeny frontou, resp. je od sebe odděluje čára fronty, ale nemusí tomu tak být vždy.
Dělení front
Frontální vlny můžeme dělit na několik druhů. Alespoň zmiňme základní tři hlediska, podle nichž lze fronty dělit a poté jedno, které je zejména pro obecné pozorování a předpovídání počasí nejdůležitější a současně nejznámější.
HLEDISKO CIRKULACE A DÉLKA VÝZNAMU FRONT
a) Základní fronty - nazývané též hlavními či troposférickými, jsou dlouhé i tisíce kilometrů a tvoří se na nich cyklony či skupin cyklon. (tlakové níže) Oddělují různé vzduchové hmoty.
b) Podružné fronty - nebo tzv. přízemní fronty, jsou co do délky méně rozsáhlé. Oddělují různorodé vzduchové hmoty téhož druhu. Jsou méně výrazné než základní fronty a často dochází k jejich rychlému rozpadu.
c) Tzv. čáry instability, nazývané též čáry húlav - odhalit je možné tyto čáry dle pozorování družicových snímků či radarových snímků. Jedná se o pásy konvekční oblačnosti zejména před samotnými studenými frontami a to ve vzdálenosti až 500km před těmito frontami. Vzhledem k tomu, že jsou závislé na konvekci, vznikají během dne a během několika hodin se opět rozpadají. Mají tedy velmi krátkou dobu trvání.
HLEDISKO NADMOŘSKÉ VÝŠKY
a) Troposférické fronty - sahají často až do tropopauzy
b) Výškové fronty - jedná se o rozhraní různých vzduchových hmot nad mezní vrstvou atmosféry. Jsou součástí okluzních front a na přízemních mapách jsou neidentifikovatelné
c) Přízemní fronty - vertikálně sahají max. do 3km
Anafronta = vzestupný pohyb vzduchu podél rozhraní jednotlivých vzduchových hmot
Katafronta = sestupný pohyb vzduchu (klouzání teplého vzduchu) podél rozhraní hmot
HLEDISKO ZEMĚPISNÉ
a) Arktická fronta = odděluje arktický vzduch od vzduchu mírných šířek
b) Polární fronta = odděluje vzduch mírných šířek od tropického vzduchu
b) Tropická fronta = zastaralý termín v meteorologii
HLEDISKO CHARAKTERU PŘESUNU ČÁRY FRONTY - NEJZNÁMĚJŠÍ DĚLENÍ FRONT
a) Teplá fronta - TF
b) Studená fronta - SF
c) Okluzní fronta - OF (charakteru teplé nebo studené fronty - OTF a OSF)
Nyní podrobněji k nejznámějšímu hledisku dělení front:
a) Teplá fronta (TF)
Teplou frontu budeme označovat jednak nejteplejší barvou, červeně a jednak také uznávanou zkratkou v meteorologii, TF.
TF = rozhraní mezi ustupujícím studeným vzduchem (studenou VH) a nastupujícím teplým vzduchem (teplou VH) ve vztahu ke konkrétnímu místu. Jedná o pomyslnou čáru, která je přechodem mezi těmito rozdílnými vzduchovými hmotami.
Popis teplých front a počasí v nich
Teplé fronty přecházejí v našich podmínkách častěji v zimním období, což můžeme ohraničit obdobím zhruba od prosince do března. Zajisté nelze vyloučit přechod teplé fronty v ostatní části roku, ale nejedná se o tak častý jev. Co se týče rozsahu teplé fronty v porovnání s opačnou frontou, (studenou, viz pak dále) je oblačný systém a také srážkový pás fronty horizontálně podstatně širší. Ohledně vertikálního rozsahu je TF naopak menší, obsahuje ve svém oblačném systému převážně vrstevnatou oblačnost, která je rozsáhlá právě horizontálně. Může se na ní utvořit i vertikální oblačnost, nicméně nebude nijak moc vertikálně vyvinutá a je pravděpodobné, že se brzo rozpadne a přetvoří v oblačnost vrstevnatou.

Na náčrtu, který je velmi zjednodušen, vidíme postup teplé fronty v čase i její přibližně nastíněný rozsah jak horizontální, tak vertikální. Jsou častější v zimním období, oblaky na frontě se vyskytující tomu odpovídají. Dole pod náčrtem je nastínění průběhu počasí v čase při postupu fronty přes místo pozorování - nejedná se zde o skutečný případ, ale o smyšlenou situaci tak, aby bylo z nástinu patrné vše podstatné.
Teplé fronty přinášejí po vládnoucím studeném nebo mrazivém počasí oblevy, pokud nepanuje mrazivé počasí se sněhem tak přinášejí citelná oteplení, která jsou znatelná také na nočních minimálních teplotách. Přejde-li teplá fronta během odpoledne a večera, dochází za ní k přílivu teplého vzduchu a celou noc nad druhý den tak teplota většinou mírně stoupá místo jejího běžného poklesu. Pokud přechází přes dané místo fronta v noci, stává se velmi často že večer se vyskytují ještě záporné teploty, během noci teplota stoupá a ráno v době běžné pro výskyt minimálních teplot je naopak dosaženo prozatímní maximum a to v podobě kladné teploty.
Na teplých frontálních najdeme převážně vrstevnatou oblačnost, ze které vypadávají občasné nebo trvalejší srážky v podobě nejčastěji deště či smíšených srážek, může také sněžit nebo padat mrznoucí déšť. Mrznoucí srážky padají na TF v případech, kdy teplý vzduch pronikne nejprve do vyšších vrstev atmosféry a ve vrstvách u zemského povrchu se vyskytují záporné teploty, za těchto podmínek se tvoří ledovka. Na teplých frontách nepozorujeme srážky v přeháňkách, zajisté neregistrujeme ani bouřky. Teplá fronta, resp. oblačnost s ní spojené, může být příčinou dosti vytrvalého a navíc intenzivního deště, zpočátku i sněžení, ale postupně ve všech polohách přecházejí srážky v kapalné.
Teplou frontu zpozorujeme na obloze dosti brzo. Nejprve ovšem začne klesat tlak, nápadně zesiluje vítr a poznáme to zejména podle večerního zesilování větru či neutišení větru, který foukal během dne. Začíná přibývat cirrovitá oblačnosti druhu Ci a Cs, která výrazně houstne. Řídké cirry či osamocené cirry nemusejí být předzvěstí teplé fronty. V našich podmínkách přibývá tato oblačnost od západu, takže v podvečer a večer vidíme kolem západu sluníčka povlak, často dík přítomnosti této oblačnosti hraje obloha krásnými barvami právě při západu. Posléze začne přibývat oblačnost středního patra, zastoupená vrstevnatým As. Přes ten zejména zpočátku prosvítá sluníčko či Měsíc jako přes matné sklo, kotouč její ostrý. Postupně oblačnosti houstne a kotouč Slunce či Měsíce přestáváme pozorovat, to je známka toho, že srážky jsou blízko a s nimi samotná čára teplé fronty. Přibývá oblačnost typu Ns, postupně začíná pršet či sněžit. Slabě pršet nebo sněžit může někdy již z oblaků druhu As. Poté přechází samotná čára fronty, nastává citelnější oteplování. Po určité době, většinou ovšem ne nijak krátké, srážky postupně ustávají a oblačnost se postupně protrhává. Vlivem advekce teplého vzduchu se může tvořit nízká oblačnost typu St nebo mlhy u zemského povrchu, zejména pokud panovalo před přechodem fronty dosti studené počasí a vzduch se dostatečně nasytil vodní parou.
SKUTEČNÝ PŘÍKLAD PŘECHODU TEPLÉ FRONTY PŘES MÍSTO POZOROVÁNÍ
Místo sledování průběhu počasí: Praha
Datum: 17. - 18.12.2014

Komentář: Dne 17.12. vidíme v ranních hodinách minimální hodnotu v přílivu chladnějšího, nikoli však mrazivého vzduchu, na 2.4°C. Poté teplota běžně vzrůstá během dne, dosahuje maxima ve 13:45 a to 5.9°C, během odpoledne začíná přímo úměrně ročnímu období klesat. Večer přechází teplá fronta - vrstevnatá oblačnost St/Ns a srážky, vyznačeno červeným podbarvením. Za čárou teplé fronty během večera přestává teplota klesat a naopak začíná růst. Pokles teploty v následující noci (na 18.12.) je za teplou frontou minimální a teplota dosahuje minima 5.3°C a to už v 1:00. Od té doby teplota roste a to celé dopoledne daného dne a dosahuje tzv. prvního maxima ve 14:00 s hodnotou 10.5°C, poté teplota slabě klesá. Na základě přibývání oblačnosti v souvislosti s další frontální vlnou v podobě teplé fronty večer teplota opět roste, přechází frontální vlna a teplota dosahuje druhého maxima (tzv. vedlejšího způsobeného danou situací) a zároveň pro tento nejvyššího maxima před půlnocí s hodnotou 10.7°C. Teplota po půlnoci (tj. už 19.12., viz dále u příkladu přechodu studené fronty) nadále rostla, byť už jen o pár desetin °C. Příklad pokračuje v části o studené frontě.
b) Studená fronta (SF)
Studenou frontu označujme studenou modrou barvou a uznávanou "meteo" zkratkou SF.
SF = rozhraní mezi ustupujícím teplým vzduchem (teplou VH) a nastupujícím studeným vzduchem (studenou VH) ve vztahu ke konkrétnímu místu. Studená rozhraní často velmi striktně oddělují teplý vzduch před rozhraním od studeného za ním a způsobují tak velké teplotní rozdíly na malém území jako je například naše ČR, kdy na západě je teplota např. na 5°C a na JV ještě sahá ke 20°C. Opět se jedná o pomyslnou přechodovou čáru mezi těmito výše uvedeným hmotami.
Popis studených front a počasí v nich
Studené fronty přecházejí v našich podmínkách naopak častěji v letním období při výskytu velmi vysokých teplot, kdy ukončují většinou tropické či alespoň letní počasí. V zimním období se s nimi ale také setkáváme, naopak nastolují mrazivé počasí, pakliže další vývoj synoptické situace není jiný. (příliv teplejšího vzduchu, přechod následně teplé fronty atd.) Studená fronty je vertikálně mohutnější než teplá, většinou obsahuje ve své oblačné struktuře mohutný oblak Cb a to zejména v létě, horizontálně je její oblačný systém a srážková řekněme stěna mnohem méně rozsáhlá než v případě front teplých. SF přináší tedy krátkodobé zhoršení počasí. (SF prvního druhu) Pakliže jde o SF druhého druhu nebo podružnou SF, jedná se o velmi krátkodobé zhoršení počasí, podružné fronty se často rozpadají a srážkami se ani nemusejí na daném místě projevit. Obecně ale záleží i při přechodu studené fronty na dalších podmínkách, které buďto podporují její další vývoj a nebo naopak nikoli. SF přináší většinou prudší srážky, zejména v letním období pak konvektivního typu. Trvalejší déšť ale též může přinést a to za oblaky Cb, kdy se tyto oblaky transformují v rozsáhlejší oblaky Ns, z nichž pak vypadává déšť trvalejšího charakteru bez bouřkových projevů.

Studená fronta se objeví na obloze náhle. Před jejím postupem ale můžeme pozorovat nápadně velké množství oblaků Ac, které bývají i dosti hezky rozložené po obloze a nabývají pěkných tvarů. Poté už uvidíme samotnou frontou, která se na svém čele vyznačuje oblaky Cb, v zimní části roku buď Cb málo vyvinutými bez bouřek a nebo jen oblaky Ns podobně jako u fronty teplé. Nad těmito oblaky je nacházejí oblaky Cs, ty ale vlivem nízké tmavé oblačnosti nejsou patrné ze zemského povrchu, nejsou to zajisté nijak významné oblaky, jen se objevují společně s frontální oblačností. Za SF se většinou oblačnost rychle protrhává a panuje i slunečno, zejména večer a malá oblačnost pokračuje pak v nci. Dále záleží na podmínkách, ve vlhkém a instabilním vzduchu se během následujícího dne tvoří ještě hojná kupovitá oblačnost a vylučovat nelze přeháňky nebo i bouřky. Záleží na dalších podmínkách jako je intenzita ochlazení za frontou. Nicméně v létě se dosti často přeháňky, intenzitou většinou ne významné, objeví vlivem značného prohřívání zemského povrchu a okolního vzduchu od něho.
Se SF tedy není spojeno pozvolné přibývání oblačnosti a ani její ubývání, to bývá dosti náhlé. V létě do poslední chvíle svítí sluníčko a teploty jsou velmi vysoké, poté se nasune bouřkový oblak a začne prudce pršet, SF je na místě. Bouřky mohou na pomalu postupujících frontách trvat i dlouho, včetně nočních hodin při vhodných podmínkách, ale relativně brzo vždy ustanou. Za nimi se brzo protrhává oblačnost, také dosti rychle, náhle. To vše svědčí o tom, že SF je rychlejší a o to má dynamičtější projevy počasí než TF. Řeč je zejména o SF prvního druhu. Studené fronty se často vlní, tj. nepostupují jednoznačným směrem a často přinášejí na určitá místa vytrvalé srážky ať už ve formě deště nebo sněžení. Předpověď jejich projevů je značně komplikovaná a do poslední chvíle před jejich přechodem nejistá.
SKUTEČNÝ PŘÍKLAD PŘECHODU STUDENÉ FRONTY PŘES MÍSTO POZOROVÁNÍ
Opět shodné místo pozorování, čas 19. až 20.12.2014

Komentář: Pokračujeme v příkladu (viz sledování průběhu počasí při přechodu TF, výše) tentokrát o průběhu počasí při přechodu fronty studené. Na prosinec velice vysoké teploty v přílivu teplého vzduchu za TF ukončila rychle fronta studená. Oteplování pokračovalo v noci na 19.12. a minimum bylo vyšší než maximum předchozího dne (18.12. činilo 10.9°C před půlnocí) a to 11.1°C. Teplota poté během dopoledne stále stoupala a maxima 12.1°C dosáhla ve 14 hodin. Poté přišla studená fronta, oblačnost vrstevnatého typu a déšť. Teplota začala klesat, klesala zejména za čárou fronty v průběhu večera, ale ne zas tak razantně, za frontou nepronikl studený vzduch tak rychle, ale dočkejme času. Opět vyznačen přibližný přechod frontální čáry přes místo pozorování. Teplota klesala i nadále v průběhu noci, oproti předcházejícím nocím v teplém proudění, viz část o TF. minimum bylo zcela odlišné od toho z oci předcházející a činilo 2.6°C v 6:45 hodin. Další studená fronta na sebe nenechala dlouho čekat, teplota stoupala je dopoledne, studené proudění za první frontou bylo hodně znát a počasí mělo úplně jiný průběh než v předchozím dnu i v tom minulém. (18.12.) Nyní se jedná už o 20.12., kdy bylo maximum "pouhých" 6.2°C dosaženo už v 11:45 hodin. Poté v přílivu studeného vzduchu teplota slabě klesala, výraznější pokles zaznamenala zejména v oblasti další studené fronty, opět vyznačeno, kdy přišly přechodné srážky. Zejména vlivem této změny počasí teplota výrazněji poklesla, poté (ustání srážek) začala lehce stoupat.
U obou příkladů (zde i výše u TF) si můžete všimnout vedle charakteristického průběhu počasí a vývoje teplot také změny zejména tlaku vzduchu. Ten klesá vždy před příchodem frontální čáry (ať se držíme přesné terminologie, to je samotná fronta, tak je tato situace zjednodušeně nazývána) a poté začne znatelně stoupat, takže přechod čáry dobře poznáme nejen podle změn teplot. Další prvky jsou uvedeny spíše orientačně pro úplnost, např. převládající pokrytí oblačnosti a převládající druh oblaků na obloze pomocí zkratek - pro vysvětlení St = Stratus, Sc = Stratocumulus, Ns = Nimbostratus a např. 7 = 7/8 pokrytí oblohy oblaky.

A pro ještě větší názornost (někomu mohou vyhovovat tabulky, někomu přehledové grafy a někomu třeba jen textový popis, takže uvedením všech verzí tedy nic nezkazíme) souhrnný graf výše uvedených příkladů přechodů TF a SF v období 17. až 20.12.2014 na stanici v Praze, které vychází z našeho měření a pozorování speciálně pro tento článek. V grafu jsou vedle vývoje teploty také základní vysvětlivky, stejně jako ve výše uvedených tabulkách jako jsou převládající vzduchové hmoty, výskyt srážek či doba přechodu front. Aby se graf nestal pro změnu nepřehledným, nejsou uvedeny další prvky či náčrty. Na vývoji teploty je ale i bez pomocných nákresů viditelné, kdy přecházela zhruba asi teplá fronta a kdy se dané místo nacházelo v přílivu teplého vzduchu a kdy naopak přecházela fronta studená a ochlazovalo se. dolní křivka ukazuje čas a levá osa teplotu vzduchu zajisté ve °C, modrá křivka pak průběh teploty na stanici ve vybraných hodinách - viz tabulky. Jsou zde uvedena i dosažená minima a maxima v daném čase.
c) Okluzní fronta (OF)
Vzniká spojením studené a teplé fronty díky základnímu jevu, k němuž dochází a tím je fakt, že studená fronty je vždy rychlejší než teplá a v určitém místě teplou vždy dožene. Rozděluje se na dva základní druhy, podle toho jaký charakter a vlastnosti (fyzikální) má výsledná vzduchová hmota po jejím přechodu.
1) OF charakteru teplé fronty
2) OF charakteru studené fronty
Nejedná se o typicky o teplou nebo studenou frontu, ale okludovanou frontu s určitými převažujícími vlastnostmi dané fronty ze dvou základních typů. (výše) Studená fronta vždy dohoní teplou frontu a vznikne okludovaná fronta, jinými slovy fronta okluzní. Tam, kde SF dožene TF je okluzní bod.
OF charakteru TF = situace, kdy je vzduch za okluzní frontou teplejší než vzduch před původní teplou frontou.
Počasí takové OF má obdobný průběh jako při přechodu teplé fronty, jen v případě okluzní fronty mohou být projevy mírně odlišné, protože přecházejí dvě srážková pásma. Pásmo teplé a studené fronty. S teplými OF se nad pevninou obdobně jako s čistě teplými frontami setkáváme zejména v zimním období. Vzestup tlaku za nimi je výraznější než u čistých TF. Více napoví velmi zjednodušené, byť ale pochopitelné, schéma.

OF charakteru SF = situace, kdy je vzduch za okluzní frontou chladnější než vzduch před původní teplou frontou.
Počasí této OF má pak průběh obdobný jako při přechodu studené fronty, opět s možnými nepatrnými odlišnostmi. Na rozdíl od OF charakteru TF před jejím přechodem pozorujeme daleko intenzivnější pokles tlaku. Opět více napoví velmi zjednodušené schéma.

Stručný doplňující popis OF
Tvorba okluzní fronty znamená okludování tlakové níže, jíž frontální vlny patří, jinými slovy s níž jsou spojené. Teplý vzduch je při tvorbě OF vytlačován do výšky. Postupně se délka OF zvětšuje a teplý vzduch ztrácí významnost pro vývoj tlakové níže. Ke spojování teplé a studené fronty dochází zpravidla od středu níže, bývá tomu ale i jinak. Část teplého vzduchu se odděluje od níže a vzniká zde ostrov. Tuto situaci nazýváme sekluzí.
Dále existuje pro výše uvedené druhy OF řada obdobných rysů společně s TF a SF, tj. OF charakteru TF se podobá TF a opačně. Jsou zde možné odchylky, například co se týče průběhu počasí na zjednodušeně řečeno teplé OF a studené OF. V případě teplé OF je srážkové pásmo většinou o něco širší než na čistých TF. Naopak v případě studené OF se srážkově fronta v nočních hodinách v teplé části roku nemusí příliš projevit, naopak přes den se projeví velice zřetelně a to často i silnými bouřkami. I průběh počasí je na těchto frontách obdobný, proto již zde nebudeme uvádět příklady skutečných přechodu OF. Nehledě na to, že by u článku možná řada z Vás usnula, pokud už tedy nespíte nyní.
Dojde-li ovšem k výrazným teplotním gradientům a jsou splněny podmínky pro tvorbu front, i OF nabývají podoby TF nebo SF a na průběhu počasí téměř nepoznáme, že se jedná o frontu okludovanou. OF poznáme ovšem podle mnoha vrstev oblačnosti, obloha má tzv. chaotických vzhled. Často jsou projevy OF intenzivnější a hlavně mají delší trvání, zejména co se týká OF charakteru SF oproti "čisté" SF.
Byly vyloženy alespoň základy popisu atmosférických front a průběhu počasí v nich co se týče našich podmínek s praktickými příklady TF a SF a náčrty, které jsou hodně zjednodušené, neboť i samotné TF a SF nejsou jednoduchou záležitostí a hlavně nejsou vždy tak jednoznačné, jak může z příkladových náčrtů vyplývat. Veškeré náčrty a příklady jsou nejčastějšími podobami front, oblačných struktur a průběhy počasí v nich.
Doporučená literatura: Kopáček, J. Bednář, J. Jak vzniká počasí?, 2005
Dvořák, P. Pozorování a předpovědi počasí, 2012