Proudění vzduchu v atmosféře není rozhodně vždy stejné, mění se denně na celé Zemi. Rozlišujeme cirkulace vzduchu horizontální po celé Zemi, kde se střídají jednotlivé vzduchové hmoty - studené a teplé a mezi těmito hmotami se nacházejí rozhraní, přechody jsou charakteristické velkou oblačností, často četnými srážkami a dalšími charakteristicky nepříznivými projevy počasí. Poté rozlišujeme také vertikální pohyby vzduchu a změny teplot s výškou, o nichž je právě tento článek.
V případě vertikálních pohybů vzduchu či jinými slovy ve vertikální cirkulaci, což znamená v překladu vývoj teploty s výškou, mohou nastat tři základní situace. Běžná cirkulace, izotermní cirkulace a inverzní cirkulace. Začněme běžnou cirkulací a jejím popisem s náčrtem.
1) Běžná cirkulace = teplota s výškou klesá Za běžné cirkulace teplota s výškou klesá, tzn. v nižších vrstvách atmosféry se vyskytují vyšší teploty a ve vyšších vrstvách vládne počasí studenější. Za této situace je větší pravděpodobnost výskytu sněžení v nížinách i při kladných teplotách, naopak se nemohou objevit namrzající srážky tvořící ledovku. Pokud teplota poklesne i v nižších polohách na určitou hodnotu a při zemi začne mrznout, padají sníh tvoří sněhovou pokrývku.
Náčrt cirkulace - za předpokladu jasného počasí v zimním období: (zejména co se týče příkladových hodnot, za zataženého počasí by bylo jejich rozložení poněkud odlišné, ale sestupná tendence s výškou by byla zachována)

Teplota ovšem klesá jen do určité výšky, zajisté klesá klesá ještě hodně dlouho, ale v extrémních výškách se pak její pokles zastaví a to na hodnotách se životem neslučitelných. Setrvalý stav teploty najdeme ve výškách kolem 13km, od cca 15km výšky teplota opět stoupá, hovoříme zde tedy o inverzi teploty - viz dále.
2) Izotermní situace = teplota je s výškou stejná Izotermie znamená situaci, kdy teplota od určité výšky nevykazuje žádné změny jejích hodnot - je konstantní. Jedná se pouze o určité úseky atmosféry, nad nimi teplota opět klesá.
Náčrt situace:

3) Inverzní cirkulace = teplota s výškou roste Asi nejznámější a v podzimním období nejčastěji skloňovanou vertikální cirkulací vzduchu je inverze. Jedná se o situaci, kdy naopak teplota s výškou do určité hladiny roste - roste v určité vrstvě vzduchu, chladný vzduch se drží u země a dává možnost vzniku bohaté nízké oblačnosti a mlh. K této situaci dochází nejčastěji v podzimním a zimním období. Inverze teploty může být ale o poznání méně rozsáhlá a nemusí se týkat nijak moc rozsáhlé vertikální oblasti.
Náčrt situace:

Inverzí existuje více druhů:
a) Radiační inverze - nejčastější typ, který známe právě z našich podmínek. Jedná se o noční a zimní radiační inverzi teploty. Za jasného počasí se v noci ochlazuje zemský povrch a od něho okolní vzduch, hovoříme v tomto smyslu o inverzi teploty, neboť teplota ve větší výšce je vyšší. Obdobně je tomu tak v zimním období, kdy hraje roli opět vyzařování Země za jasné oblohy. Inverze může sahat i výše, nemusí být jen přízemní radiační inverzí. Tzv. výšková radiační inverze je vrstva s inverzí teploty ve vyšší hladině atmosféry, nemusí se jednat o situaci při zemi.
b) Subsidenční inverze - vzniká při adiabatickém klesání (bez výměny tepla vzduchové hmoty s okolím) nenasyceného vzdcuhu.
c) Turbulentní inverze - jedná se o méně mohutnou výškovou inverzi vzniklou turbulentním promícháváním vzduchu, tj. prouděním přes překážky.
d) Advekční inverze - jedná se o přízemní inverze, které vznikají při nasunutí teplého vzduchu nad chladnější povrch. V případě výskytu sněhové pokrývky např. brzo na jaře dojde k ochlazení spodní vrstvy vzduchu vlivem dotyku se sněhem, v horních vrstvách zůstává teplota vyšší, bez poklesu.
e) Frontální inverze - vznikají v oblastech atmosférických front.
CO2 se snížil 1,5 na 1,2 hodnocení stupně ale proč se zastavil čas na zimní bouře v Antarktidě že nemrazi ale samostatně jsem ohřívá vzduch.