Jak bylo již naznačeno v minulém tématu v úvodu hydrografie, tak říční síť tvoří veškeré toky v daném povodí určitého kmenového vodního toku, kterého jsou tyto toky přítoky. Říční síť je jsou tedy veškeré toky v daném povodí, všechny společně tvoří říční síť určitého územního celku, např. ČR. Zajisté hranice států jsou pomyslné stejně jako hranice povodí, takže některé toky tečou z našeho území do sousedních zemí a naopak některé toky pramení za hranicemi našeho území a vtékají na naše území, kudy poté dále tečou do určitého povodí.
Nejvíce vody z našeho území ale odtéká třemi základními povodími kmenových toků ČR. Říční síť odvádějící vodu je rozdělena následovně:
1) LABE - odvodňuje celé Čechy zejména pomocí řeky Vltavy, (samostatní povodí odvodňující jižní, jihozápadní a částečně střední Čechy plus většinu Vysočiny) Ohře, (samostatné povodí odvodňující SZ a západní Čechy) Jizery, (odvodňuje západní část severních Čech) Orlice (odvodňuje východní Čechy) a dalších menších toků, které odvodňují menší území jako je například řeka Chrudimka, Úpa, Cidlina a další. Odvodňuje vodu z těchto oblastí do Německa, na SZ Čech opouští naše území a působí jako významný kmenový tok odvodňující východní Německo, veškerou vodu odvádí do Severního můře.
2) MORAVA - odvodňuje Moravu a částečně Vysočinu pomocí řeky Dyje, (odvodňuje jižní část Moravy a částečně také oblasti v Rakousku, odkud teče) Bečvy, (odvodňuje střední a východní Moravu) Moravské Sázavy (odvodňuje západ Moravy) a další menších toků. Vodu odvádí do Rakouska, kde se vlévá do Dunaje, na jihu Moravy opouští ČR. Voda je Dunajem, který je důležitou kmenovou řekou ještě v Maďarsku, Srbsku a Rumunsku, odvedena do Černého Moře.
3) ODRA - odvodňuje SV/V Moravy a Slezsko pomocí zejména svého koryta a dále zejména řek Opavy, Olše a Ostravice a vodu odvání přes Polsko, kde je významnou kmenovou řekou, do Baltského moře.
Existují zajisté výjimky, které se nacházejí v jiném povodí a opouštějí brzo ČR, tečou poté do jiné kmenové řeky, která tvoří povodí jinde v ČR, jedná se například o Lužickou Nisu nebo Stěnavu.
Uspořádání říční sítě
Hlavní toky a jejich přítoky mají různé tvary v daných povodích. Uspořádání sítí je závislé na geologické stavbě povodí a na reliéfu. Mezi základní tvary říčních sítí řadíme říční sítě:
a) Stromovitou
b) Vějířovitou
c) Mřížkovitou
d) Radiální
e) Anulární
f) Asymetrickou
Další základní pojmy spojené s říční sítí
Hustota sítě - jedná se o celkové délky vodních toků na jednotku plochy daného území. Obecně je hustší v horských oblastech a oblastech neobydlených, kde se toky vyvíjí přirozeně bez úprav koryt či jejich zakrytí - svod do různých rour.
Délka toku - uvádí se v kilometrech, je to délka střednice koryta toku při pohledu z půdorysu. Kilometráž je dílčí vzdálenost měřená od ústí toku - viz také pojem staničení.
Stupeň toku - stupeň vývoje toku je poměr mezi jeho skutečnou délkou a nejkratší přímou vzdáleností od pramene k ústí toku. Křivolakost = meandry, zákruty toku.
Průměrný sklon toku - používá se pro stanovení spádu toku po celé délce. Je udáván v procentech či promilích. Hodnota sklonu toku bude větší v případě, kdy musí tok překonat velký výškový rozdíl mezi jeho pramenem a ústím do jiného toku.
Plocha povodí - je odvozena z vhodného mapového podkladu. Udává se v km2 či v hektarech a jedná se o plochu promítnutí půdorysu do vodorovné roviny.
Tvar povodí - je důležitou charakteristikou povodí. Určuje, zda je povodí protáhlé či kruhovité a určuje jeho symetričnost či asymetričnost. Výpočet se provádí dle koeficientů.
Lesnatost povodí - jedná se o míru výskytu lesů v povodí, které významně ovlivňují hydrologický režim. Udávána je v procentech.