Vánoce klepou na dveře, jaké bude počasí?
27. listopadu 2018 v 14:14 | Meteo Aktuality
|
Předpověď počasí
"Sláva už je sníh, jedem na saních ..." Ať už posloucháte jakoukoli písničku s tématem Vánoce nebo sledujete tradiční vánoční pohádku, ale i komedii s dějem odehrávajícím se kolem Vánoc, nechybí v nich pravé zimní počasí se sněhem. Venku je mráz, pod nohama křupe led a sníh, mnohdy v ději přímo sněží. S Vánocemi je zimní počasí, včetně sněhu, spojeno. V minulosti tomu tak i často bývalo, nyní se stává ale mráz a sníh v zimě obecně v souvislosti se změnou klimatu stále vzácnější, zejména mimo horské polohy. Na horách o zimu v tomto období většinou zatím nouze není. V nížinách se vyskytuje ovšem pouze sporadicky. I když existují odpůrci zimy, alespoň zimy v nížinách a ve ve městech, kolem Vánoc si mnoho z vás sníh a zimu přeje, třeba jen pro dokreslení situace nebo aby měly radost děti. O to víc zajímá veřejnost předpověď počasí a lidé kladou důraz na to, aby bylo vánoční počasí předpovězeno co nejdříve. Nejlépe třeba v tuto dobu. Objasnit jim, že to nejde a proč tomu tak je, je obtížné. A paradoxně období kolem Vánoc se předpovídá často velmi obtížně, neboť se prognózy často mění a situace není jednoznačná ani několik málo dní před svátky. V tomto textu se pokusíme opět objasnit, proč je to tak těžké a nelze vánoční počasí moc dopředu předpovídat.
Na Adama a Evu, čekej oblevu
Praví pranostika, která se u nás často vyplňuje, byť pranostiky v dnešní moderní době spíše ztrácejí na popularitě a pro tvorbu prognóz se nepoužívají. Obleva na Vánoce tedy v případě, že jsou vůbec dány podmínky k tomu, aby k ní mohlo dojít. Jinými slovy, zda vůbec před svátky mrzne a leží sníh. To, že budou Vánoce se sněhem a mrazem mimo hory dnes málo kdo věří. V minulých letech se často ochladilo a napadl sníh těsně po svátcích nebo vyšla pranostika, že mrazy před svátky skončily. Jak to bude letos? To vám jistě zatím nikdo neřekne.
Prosinec bude teplotně průměrný. Na měsíc se můžeme dozvědět jen očekávané odchylky teplot a srážek od normálu klimatického období aktuálně let 1981 až 2010. Pokud se řekne, že bude počasí odpovídat teplotně tomuto normálu, znamená to jistou pravděpodobnost, že se nebudou vyskytovat dlouhá a významněji teplá období. Nicméně zde není jistota, že zrovna na Vánoce nebude počasí teplejší. Podle střednědobých prognóz a poslední dlouhodobé statistické prognózy ČHMÚ to vypadá, že chladnější období nás čeká nyní v horizontu dalšího týdne a ještě částečně na počátku prosince. Poté by mělo nastat oteplení a převažovat teplejší počasí než nyní. Prognóza ČHMÚ zní aktuálně do Vánoc, kdy by mělo být počasí relativně teplé (do týdne, který končí 23.12.) a to podobně jako v týdnu předchozím. Nabízí se naděje, že poté přijde opět chladnější období. V těchto týdnech a nejen v nich se v ČR totiž střídají období s teplejším počasí a období s chladnějším počasím, přičemž trvají většinou podobně, byť na podzim jednoznačně převládala období teplá.
Nutno též dodat, že mnohdy se počasí nechová podle toho, jak ho nastíní dlouhodobé předpoklady. Do doby, než nastane vzdálený termín od sestavení prognózy se podmínek v atmosféře změní a pak je prognóza jiná. Za určitých situací se mění značně a rychle, proto dlouhodobé prognózy často vůbec nevycházejí. Podobně je to s předpovědí na Vánoce.
Jak bude na letošní Vánoce, které připadají na období téměř za měsíc, zatím říci nelze. Ještě si budeme muset na první odhady několik týdnů počkat.
Jak bylo o Vánocích v minulých letech víme spolehlivě (někdy se také vtipkuje na adresu meteorologů, že jediné co vědí jistě je to, jak bylo):
2017 - loni byly svátky vánoční velmi teplé s teplotami 6 až 11°C v denních maximech, v nížinách zpočátku nemrzlo ani v noci.
2016 - mrazivé počasí před svátky skončilo skutečně těsně před nimi, maximální teploty stoupaly na 7 až 12°C, bylo deštivo a v nížinách nemrzlo ani v noci.
2015 - ještě tepleji bylo na Vánoce před třemi lety, kdy bylo za námi i horké a suché léto. Maximální teploty stoupaly na 6 až 10°C zpočátku, postupně na 10 až 15°C!
2014 - během svátků tohoto roku se ochlazovalo, zpočátku bylo až 10-11°C, na konci svátků maximálně 4°C a začalo v noci mrznout i v nížinách. Pravé mrazy přišly ale až po svátcích.
2013 - opět velmi teplé svátky, maximální teploty 6 až 13°C a bez mrazu v noci v nížinách.
2012 - vysoké teploty byly i na Vánoce v tomto roce, maximální denní 7 až 12°C.
2011 - velice podobné teploty, 5 až 11°C.
2010 - asi jedny z mála vánočních svátků, kdy byl sníh i v nížinách a mrzlo. Během svátků většinou trvale na celém území, tedy i po celý den. I když to bylo tenkrát i se smogovou situací ve Slezsku. Zima v tomto roce byla poslední ve znamení nízkých teplot a častého sněžení.
2009 - velké mrazy skončily těsně přes Vánocemi, přes den bylo v nížinách i kolem -10°C. Ale svátky byly ve znamení teplot 4 až 9°C, takže velká obleva.
2008 - během svátků se ochladilo a mrzlo i přes den, včetně nížin. Sněžení se vyskytovalo výjimečně.
2007 - i tyto vánoční svátky byly studenější, ale spíše mlhavé a ve znamení námrazy než sněžení.
Výše je uveden stručný přehled teplot na Vánoce (24. až 26.12.) v posledních letech u nás. V letech 2007 až 2010 počasí alespoň teplotně odpovídalo období. Po roce 2010 převládaly ale dosti vysoké teploty a to až do posledního roku. Otázkou tak zatím zůstává, zda to letošní rok změní. Systematiku v trendu teplot nejen na Vánoce hledat ovšem nelze. To je na počasí mimochodem velmi zajímavé.
Funkce lesů, lužní lesy
8. června 2018 v 8:50 | Meteoaktuality.cz
|
Zajímavosti
Již po předchozím publikovaném článku je možné si uvědomit, že lesní porosty je nutné nejen na území ČR (zde ale obzvláště, neboť se u nás nacházejí významné pramenné oblasti středoevropských řek) bedlivě chránit, neúměrně je neodstraňovat až přímo nedrancovat pro ústup z mnoha různých důvodů. Ať je již důvodem zemědělská činnost, stavební činnost či jiná činnost, kvůli které je území zbaveno zalesnění, je nutné si nejprve uvědomit jaké bude mít další odlesnění důsledky pro danou lokalitu s jejich přenosem do okolních a koneckonců i vzdálených lokalit vlivem nepřímého účinku. Je nutné položit si otázku, zda je daná plánovaná činnost důležitá na úkor odlesnění s mnoha negativními následky s přihlédnutím kolik již bylo lesnatých oblastí nejen v ČR odstraněno a jaká je současná míra zalesnění. Tyto otázky si bohužel nikdo před započetím s odlesňováním a následnou činností, která je důvodem odlesnění daného území, nepoloží nebo si na položené otázky (např. i někým jiným) nesprávně odpoví.
Jak dokazuje minule vydaný článek a dokáží i další odstavce tohoto článku, tak zalesnění má cenu zlata. Je tedy nutné cenit si pozůstatků lesů, které na našem území máme oproti zalesněnosti v dávnější historii a tyto lesy chránit či též co nejvíce přispívat k jejich přirozenému stavu a vývoji. Nikoli je naopak poškozovat či likvidovat, tedy odstraňovat zbytky cenného, které tu ještě máme. Při současné či dokonce větší míře odlesňování a poškozování lesů může mít jak počasí, tak jeho důsledky mnohem extrémnější dopady na život lidí i existenci naší planety.
Lužní les
Nebo-li luh je zvláštním druhem lesa, který se vyznačuje vyšší vlhkostí než běžný les. Tato vlhkost je způsobena vysokou podzemní vodou v oblasti lužního lesa, kdy tato podzemní voda relativně pravidelně dosahuje hladiny povrchu půdy či vyšší a určité části lesa jsou zaplavovány. Zdrojem vody může být i vodní tok, který v takovém lese tvoří tůně a jedná se poté o trvalé zatopení určitých míst lesní oblasti až na výjimky extrémně suchých období, kdy by byl přítok do těchto tůní nedostatečný či by zcela zanikl. Lužní les najdeme v nížinných oblastech našeho území v nivách řek. Původně pokrývaly lužní lesy značnou část našeho území. Následně bohužel došlo k jejich vykácení a tím k odvodnění daných území. Rozsáhlejší luhy najdeme dnes na soutoku Moravy a Dyje či jinde v povodí těchto toků a nebo v podobě pozůstatku zlomku lužních lesů na středním Labi v okolí Poděbrad. I to dokazuje, že lužní lesy se mohou nacházet jen v blízkosti vodního zdroje, většinou tedy větší řeky, která také udržuje podzemní vody na vysoké hladině.
Nebo-li luh je zvláštním druhem lesa, který se vyznačuje vyšší vlhkostí než běžný les. Tato vlhkost je způsobena vysokou podzemní vodou v oblasti lužního lesa, kdy tato podzemní voda relativně pravidelně dosahuje hladiny povrchu půdy či vyšší a určité části lesa jsou zaplavovány. Zdrojem vody může být i vodní tok, který v takovém lese tvoří tůně a jedná se poté o trvalé zatopení určitých míst lesní oblasti až na výjimky extrémně suchých období, kdy by byl přítok do těchto tůní nedostatečný či by zcela zanikl. Lužní les najdeme v nížinných oblastech našeho území v nivách řek. Původně pokrývaly lužní lesy značnou část našeho území. Následně bohužel došlo k jejich vykácení a tím k odvodnění daných území. Rozsáhlejší luhy najdeme dnes na soutoku Moravy a Dyje či jinde v povodí těchto toků a nebo v podobě pozůstatku zlomku lužních lesů na středním Labi v okolí Poděbrad. I to dokazuje, že lužní lesy se mohou nacházet jen v blízkosti vodního zdroje, většinou tedy větší řeky, která také udržuje podzemní vody na vysoké hladině.
Lužní lesy lze rozdělit do dvou kategorií a to na luhy měkké a tvrdé. Měkké luhy se nacházejí u velkých řek, kde jsou přilehlá místa často zaplavována. Voda se zde nachází po většinu roku a vlhkost půdy je zde velmi vysoká, tím se liší od luhů tvrdých. Najdeme zde také typickou vegetaci v podobě dřevin s měkkým dřevem (topol, vrba, jasan), kdy některé z nich mohou žít například celý tok v prostředí zatopeném vodou. Vedle něho existuje opačný, tvrdý luh, který je o něco sušší neboť je zaplavován jen občas. Vyznačuje se výskytem vegetace s tvrdým dřevem, jako jsou lípy, javory, jasany, duby nebo olše. Tyto luhy se u nás vyskytují v okolí velkých řek v nížinných oblastech a to v Polabí, kolem Vltavy či Ohře a dále v nivách řek Moravy a Dyje či podél Odry. Dochované luhy v ČR jsou předmětem ochrany s vyhlášenými Národními přírodními rezervacemi (NPR) a nebo Přírodními rezervacemi (PR) jako je například NPR Libický luh, Vrapač u Litovle, PR Pístecký les v povodí Ohře či další.
Druhy a funkce lesů
Lesy plní vodohospodářské funkce a řadu hydrologických funkcí. Mezi vodohospodářské funkce patří ochrana vodních zdrojů, ochrana kulturní krajiny před vodním živlem a ochrana před erozí. Mezi další funkce patří útlumová, nebo-li detenční funkce vedoucí k vyrovnanému odtokovému režimu na bystřinách s péčí o využívání vlastností lesních ekosystémů. Významnou funkci plní pramenné oblasti se soustředěním velkého množství srážek, kde se rozvíjí odtok vody.
Lesy plní vodohospodářské funkce a řadu hydrologických funkcí. Mezi vodohospodářské funkce patří ochrana vodních zdrojů, ochrana kulturní krajiny před vodním živlem a ochrana před erozí. Mezi další funkce patří útlumová, nebo-li detenční funkce vedoucí k vyrovnanému odtokovému režimu na bystřinách s péčí o využívání vlastností lesních ekosystémů. Významnou funkci plní pramenné oblasti se soustředěním velkého množství srážek, kde se rozvíjí odtok vody.
Hydrologické funkce lesa jsou následující:
- Retenční funkce - les dočasně zadržuje vodu podobně jako nádrž. Snižuje tak náhlost nástupu povodňového průtoku a povodňové průtoky i snižuje tím, že rozkládá odtok vody do delšího časového horizontu a může tak být zabráněno střetu povodňových vln jednotlivých toků či ucelených povodí. Různé typy vegetace mají různou kapacitu nasycení. Bylinná a křovinová vegetace má velmi rozdílnou, ale obecně nejnižší kapacitu a to 5-20mm, celková retenční kapacita lesa se může pohybovat od 45 do 70mm při kompletní lesnatosti krajiny. Součástí takové krajiny jsou i bezlesé úseky (cesty v lese, holiny, louky a další přerušení lesnaté krajiny). V případě takových úseků je retenční kapacita o poznání nižší nebo zcela chybí. Tyto plochy tedy snižují celkovou retenční kapacitu lesnaté krajiny. S tím souvisí absence vysychání lesních potoků a studánek, což ocení lesní fauna, ale i flóra.
- Akumulační funkce - souvisí s retencí vody. Jedná se o schopnost shromažďování vody v půdní vrstvě, což silně závisí na typu podloží. Dle zjištění zadrží 100kg: písku cca 25l vody, hlíny asi 50l vody, humusu asi 150l vody a sediment starých lesů 300l vody. Největší akumulační význam mají tedy hodně staré lesy, které mají vytvořené bohaté zásoby humusu sahajícího do velkých hloubek pod povrch. Pokud dojde k naplnění akumulační kapacity půdy, voda odtéká po povrchu a zvyšuje množství odtékající vody do vodních toků a vznik povodní. Podobné je to v případe odlesňování, kdy absence zalesněných ploch zvyšuje množství odtékající vody po povrchu a tím více vody přidává do vodních toků v kratším čase - opět podpora vzniku velkých průtoků nastalých v krátkém čase.
- Transpirace lesa - v zalesněných oblastech je velký výpar a tím pádem i velká vlhkost vzduchu, včetně jejich blízkosti. Známé je tzv. páření z lesů, kdy lesní porosty uvolňují vodu. Sami si tuto uvolněnou vodu dochází ale zadržet a opět využít, proto v lesnatých oblastech nedochází k intenzivnímu vysychání. Listnaté lesy vypaří ročně 750mm vody, smíšené 650mm, smrkové 600mm a borové 520mm. Smíšený les dokáže zadržet více vody z důvodu četnějšího výskytu různých druhů rostlin uspořádaných do pater, kde se uplatní intenzivnější intercepce. Dochází zde také k většímu nánosu humusu, o jehož pozitivním účinku na akumulaci vody byla řeč výše. Smrkové dřeviny nedochází také odvádět vodu do větších hloubek pod povrch vlivem měkkých kořenů.
- Vyšší množství srážek - vlivem četnějšího výskytu horizontálních (nebo-li usazených) srážek, které nepadají z oblohy (oblaků). Dále se udržuje v lesnatých oblastech o poznání déle sněhová pokrývka, která postupně odtává a dodává tak stále vodu do podzemních vod a dotuje vodní toky. Pokrývka sněhu se v zalesněných horských oblastech udržuje zhruba do května či ojediněle i déle.
- Protierozní funkce - při rychlém odtoku z důvodu prudkých srážek je v běžné krajině intenzivně smývána a vymílána půda, čímž působí mimo jiné negativně na rostlinstvo (zejména odhalování jejich kořenových systémů) či samotné vodní toky, do nichž splavené nečistoty včetně písků a půdy (mimochodem i s případnými chemickými a dalšími nežádoucími látkami) odtékají a působí se zde jako sedimenty, což znečišťuje vodu v tocích. Lesy i v tomto ohledu plní důležitou funkci. Jednak snižují povrchový odtok tím, že více vody je infiltrováno do půdy a jednak zpevňují povrch svými kořenovými systémy (často rozsáhlými) a voda tak snadno půdu nevymílá. problémem zde může být neodborná a intenzivní těžba dřeva.
- Funkce tlumení větru - další role, kterou hrají lesy spočívá ve snižování rychlosti větru, který na volných prostranstvích jak známo nabírá i extrémních rychlostí. Lesy dokáží snížit rychlost větru o 20-40%, což mimo jiné snižuje výpar ze zalesněných oblastí a jedná se o další důvod, proč lesy udržují mnohem více vláhy.
Článek pojednává o definici pojmu lužní les, jeho významu pro krajinu, hydrologii i faunu a flóru. Člení lužní lesy na základní typy a pojednává o jejich historii i současném výskytu zachovaných luhů na území ČR. Ve druhé části článku jsou zmíněn funkce lesa a to vodohospodářské i hydrologické, které jsou velice užitečné pro krajinu i její přirozený stav, včetně života nejen zvířat a rostlin, ale i lidstva.
Doporučená a použitá literatura: Němec, J. Kopp, J. a kol. Voda v ČR, 2006
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
Němec, J. Kopp, J. Drobné vodní toky v ČR, 2014
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
Němec, J. Kopp, J. Drobné vodní toky v ČR, 2014
Vodní toky a zalesnění, srážkovo-odtokový proces v lesích
7. června 2018 v 15:49 | Meteoaktuality.cz
|
Zajímavosti
Víte jakou hraje vegetace nenahraditelnou roli v přirozenosti vodní bilance na Zemi? Ne, možná Vás to následující odstavce tohoto odborného článku naučí.
Vazba lesa a vody
Les a voda spolu nesmírně souvisejí a vzájemně se ovlivňují a to většinou v pozitivním slova smyslu. Lze konstatovat, že bez vody by nemohly existovat lesy a i opačně, což dokáží další odstavce článku. Lesy jsou mimo jiné velmi důležité pro hydrologický režim v krajině, kdy určují rychlost oběhu vody a působí retenci vody v krajině. Též vodu transformují a to vodu srážkovou i vodu, která se nachází v zalesněné půdě. Výrazná zadržovací schopnost lesů působí pozitivně při obou hydrologických extrémech, které mohou nastat. V případě vydatných srážek nebo tání sněhu, kdy vznikají povodně, tyto rychlé odtoky lesy transformují tak, že část vody zadrží a odvádějí jí do povodí postupně = snižují rychlost odtoku z území. V suchých obdobích lesní oblasti prakticky nevysychají a to většinou platí i o vodních tocích v lesních oblastech pramenících či svým korytem převážně lesními oblasti protékajících. V obdobích sucha totiž lesy pozvolna uvolňují zadrženou vodu ze srážek a mírní tak nízké průtoky na tocích. Působí do jisté míry podobně jako nádrže, avšak jsou čistě přírodního typu, což je mnohem více ocenitelné. Lesní oblasti totiž vysychají při vysokých teplotách a intenzivním letním slunečním svitu mnohem pomaleji než otevřené oblasti bez četnější vegetace. Není proto tedy divu, že v případě intenzivního odlesňování krajiny dochází k častějšímu výskytu obou uvedených hydrologických extrémů, tedy povodní (zejména bleskových) a i ohrožení suchem a to půdním i hydrologickým.
Les a voda spolu nesmírně souvisejí a vzájemně se ovlivňují a to většinou v pozitivním slova smyslu. Lze konstatovat, že bez vody by nemohly existovat lesy a i opačně, což dokáží další odstavce článku. Lesy jsou mimo jiné velmi důležité pro hydrologický režim v krajině, kdy určují rychlost oběhu vody a působí retenci vody v krajině. Též vodu transformují a to vodu srážkovou i vodu, která se nachází v zalesněné půdě. Výrazná zadržovací schopnost lesů působí pozitivně při obou hydrologických extrémech, které mohou nastat. V případě vydatných srážek nebo tání sněhu, kdy vznikají povodně, tyto rychlé odtoky lesy transformují tak, že část vody zadrží a odvádějí jí do povodí postupně = snižují rychlost odtoku z území. V suchých obdobích lesní oblasti prakticky nevysychají a to většinou platí i o vodních tocích v lesních oblastech pramenících či svým korytem převážně lesními oblasti protékajících. V obdobích sucha totiž lesy pozvolna uvolňují zadrženou vodu ze srážek a mírní tak nízké průtoky na tocích. Působí do jisté míry podobně jako nádrže, avšak jsou čistě přírodního typu, což je mnohem více ocenitelné. Lesní oblasti totiž vysychají při vysokých teplotách a intenzivním letním slunečním svitu mnohem pomaleji než otevřené oblasti bez četnější vegetace. Není proto tedy divu, že v případě intenzivního odlesňování krajiny dochází k častějšímu výskytu obou uvedených hydrologických extrémů, tedy povodní (zejména bleskových) a i ohrožení suchem a to půdním i hydrologickým.
I přesto dnes lesy ustupují zemědělským pozemkům, pozemkům pro zástavbu ať už obytných domů v podobě celých sídlišť nebo podnikovým stavbám a nebo ustupují za účelem intenzivní těžby dřeva a stávající se otevřenou, byť stále přírodní, krajinou. Odlesněná krajina působí oproti zalesněné na vodní režim negativně, avšak přeci jen se skládá z určité nízké vegetace či vegetace méně četně zastoupené na dané ploše a nepůsobí tedy takové jednak zrychlení odtoků při srážkách či tání a jednak rychlé vysychání půdy při období sucha jako oblasti zastavěné se vznikem celých sídlišť a měst s četným zastoupením betonu (silnic, chodník aj.) nebo oblasti polní téměř bez vegetace. Takové oblasti způsobují mnohonásobné zrychlení jak odtoků při srážkách a tání, tak vysychání půdy v době sucha (obecně letní období).
Zvláště na našem území, které je závislé jen na srážkách spadlých z oblaků či srážkách usazených (minimum vlhkosti) je důležité tuto vodu zachytit a zabránit tomu, aby co nejrychleji odtekla. To je v poslední době řešeno stavbou nádrží, retenčních objektů na tocích či jejich úpravou zpět na přirozený režim s meandry a zákrutami, což zpomaluje odtok a snižuje intenzitu povodní. Nicméně mnohé provedené zásahy (zejména regulace, napřimování, velkých toků a odlesněné velké části krajiny) nelze napravit a nebo tak nelze učinit ihned, tedy tak rychle jako byly negativní změny provedeny v minulosti (např. vykácení určité části zalesněného území je oproti znovu zalesnění prakticky okamžitou změnou).
Co je to transpirace, evaporace a evapotranspirace? Evaporací je označován výpar ze zemského povrchu, transpirace poté výpar z vegetace a evapotranspirace označuje souhrnné vypařování z povrchu včetně vypařování z vegetace na povrchu rostoucí.
Co je to infiltrace? Jedná se o proces vsakování vody pod zemský povrch, kdy schopnost vsakovat vodu závisí na typu povrchů a podloží. Dále zajisté závisí na intenzitě srážek a předchozím nasycení povrchu.
Co je to intercepce? Jedná se o schopnost zachycování padajících srážek (jakéhokoli druhu) na listech a kmenech vegetace a následné vypařování těchto srážek z vegetace.
Srážkovo-odtokový proces zalesněných území
V lesních oblastech dochází k určitým změnám v přísunu srážek i v odtoku vody dopadlé na zemský povrch. Koloběh vody na Zemi není všude jednoduše shodný a určuje ho řada faktorů, jedním z nich je vegetační pokryv. Srážková voda se zachycuje v korunách velkých stromů i na površích křovin a bylin a tato vlhkost se následně zpět vypaří do atmosféry, aniž by se dostala na zemský povrch a mohla se infiltrovat do půdy = proces intercepce popsaný výše. Nejvíce srážkové vody zachytí jehličnaté lesy, konkrétně smrkové lesy, kolem 500m n.m. V horských polohách s četnějším výskytem mlh a námraz jsou tyto ztráty vody pro lesní oblast tímto kompenzovány.
V lesních oblastech dochází k určitým změnám v přísunu srážek i v odtoku vody dopadlé na zemský povrch. Koloběh vody na Zemi není všude jednoduše shodný a určuje ho řada faktorů, jedním z nich je vegetační pokryv. Srážková voda se zachycuje v korunách velkých stromů i na površích křovin a bylin a tato vlhkost se následně zpět vypaří do atmosféry, aniž by se dostala na zemský povrch a mohla se infiltrovat do půdy = proces intercepce popsaný výše. Nejvíce srážkové vody zachytí jehličnaté lesy, konkrétně smrkové lesy, kolem 500m n.m. V horských polohách s četnějším výskytem mlh a námraz jsou tyto ztráty vody pro lesní oblast tímto kompenzovány.
Faktory určující výsledný odtok a jeho chování v čase:
- Geomorfologické faktory (členitost, sklon území atd.)
- Stavba povodí (propustnost povrchu, výskyt zvodnělých vrstev)
- Meteorologické podmínky (zejména délka trvání srážek, jejich intenzita a výskyt horizontálních srážek)
- Vodní bilance vegetace (zásoby vody v půdě, intercepce, stav lesních cest)
- Lesnatost povodí a nezalesněná krajina v povodí (stav, typ lesů atd.)
Srážková činnost (všech možných druhů srážek) co dopadne na vegetaci se vedle zpětného vypaření může ale také dostat zčásti dále a to sražením z vegetace vlivem dopadu dalších srážek či vlivu větru, voda dopadá na další listy a stonky vegetace a následně propadá skrz vegetaci až na zemský povrch a zásobuje tamní půdu vodou a proniká do spodních vod. Část vody také stéká po kmenech stromů a též se dostává do půdy a to prostřednictvím kořenů vegetace, po kterých též steče - jedná se o plošný odtok. Vodu, která se dostane pod povrch nazýváme půdní vodou. Vodu, kterou je vegetace schopná využít odčerpáním z půdy nazýváme vodou fyziologickou, resp. fyziologicky využitelnou. Významná je tedy jako takovýto zdroj vody voda kapilární, obalová, gravitační a hygroskopická. Průnik vody do půdních vrstev závisí na typu podloží. Voda se pomalu dostává podzemím do vodních toků, z lesnatého území ji pomalu vegetace dodává do vodních toků. Než se srážková voda dostane do vodního toku, uplyne většinou několik dní. V případě nepropustného podloží je voda soustřeďování do tzv. kumulovaného odtoku - různé vodní toky. Voda infiltrovaná pod vrstvu tzv. humusu vzlíná vzhůru a dotuje lesní vodní toky, plus dává možnost vegetaci, aby ji dle potřeby odebírala. V době sucha tato voda postupně přestane vzlínat nahoru a teče směrem dolů do podloží, čímž je uvolňována do vodních toků. Tato svrchní vrstva půdy v podobě humusu tvořící se z dolních starých nánosů hrabanky musí ležet na povrchu přirozeně, aby působila velice pozitivní výše popsané důsledky v odtokovém procesu. Škodí jí totiž udusávání (od chodících lidí, jezdících prostředků), které tedy škodí i následně povrchovému odtoku vody, neboť se již do přirozené fáze nikdy nevrátí.
Největší zásoby mají zalesněné půdy na jaře po roztátí sněhu, kdy ještě nejsou podmínky pro větší evapotranspiraci. Postupně během roku se zásoby vody snižují s minimem na konci léta a počátku podzimu, avšak stále jsou dostatečné oproti jiným oblastem, tedy oproti nezalesněným oblastem. Nejvíce vody obsahují lesní půdy v horských oblastech, kde během léta neztratí tolik vody jako v nížinách vlivem krátké letní sezóny, nižších teplot a vyšších srážek včetně větší četnosti výskytu srážek usazených.
Výpar z lesnatých oblastí se liší dle typu lesů, které se skládají z různých druhů vegetace:
> Bukové porosty - výpar 290-500mm/rok
> Smrkové porosty - výpar 100-520mm/rok
Výpar z lesnatých oblastí se liší dle typu lesů, které se skládají z různých druhů vegetace:
> Bukové porosty - výpar 290-500mm/rok
> Smrkové porosty - výpar 100-520mm/rok
Nejvíce vody je spotřebováno v daném roce právě na výpar a to z půdy i vegetace - evapotranspirace. Další část se vsakuje (infiltruje) do půdy a nebo odtéká po jejím povrchu a jen zanedbatelné množství je akumulováno v půdě a ve vegetaci, což tvoří zásoby vody.
Článek popisuje vztah lesa k vodním toků a vodě obecně. Obsahuje mnoho pádných argumentů prospěšnosti lesnatosti krajiny a vykládá jak působí lesy na srážkovo-odtokový proces v krajině, přičemž objasňuje význam několika pojmů s tím hydrologickým tématem souvisejících.
Doporučená a použitá literatura: Němec, J. Kopp, J. a kol. Voda v ČR, 2006
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
Němec, J. Kopp, J. Drobné vodní toky v ČR, 2014
Němec, J. Kopp, J. Vodstvo a podnebí v ČR, 2009
Němec, J. Kopp, J. Drobné vodní toky v ČR, 2014
Další články
- Umělé vodní toky a lodní doprava v ČR 6. června 2018 v 6:18
- Říční sítě obecně a v ČR 5. června 2018 v 11:52
- Činnosti vodních toků a vliv na jejich vodní řežim 4. června 2018 v 14:44